Indonésie Ijen Highlands

Kafe děláme prostě proto, že nás to baví. Věříme, že je to úžasný svět, kde se dá zažít mnohem větší dobrodružství, než se jen ráno nakopnout před odchodem do práce. Jasně, kofein maká. Ale nás zajímá i co se děje dál: příběhy lidí, jejich rozhodnutí, chuť jít o kus dál. A ze všeho nejvíce nás baví moment, kdy narazíme na někoho, kdo to má stejně. Kdo si neřekne „to stačí“, ale spíš „co by se asi stalo, kdyby …“ Třeba jako bratři Soewondo.

Kevin a Kenny začali nevinně. Otevřeli si kavárnu v Surabaye. Pak si uvědomili, že by si mohli sami i pražit.  A když už pražili, začalo jim vrtat hlavou, odkud se to zelené kafe bere. Zvědavost je nebezpečná věc, v tomto případě vedla až k tomu, že se vydali na vysočinu kolem sopky Ijen. Tam zjistili, že nejlepší způsob jak mít věci pod kontrolou je … mít je pod kontrolou. A tak vznikla Kevenka, společnost, která dnes stojí za zpracováním kávových třešní v této oblasti. Staré sušárny rýže přetvořili na zpracovatelskou stanici a Kevin si ještě odskočil do Kolumbie pro Q processing level 3, aby se ujistil, že to celé nedělají jen s nadšením, ale i správně.

Naše Indonésanka je s pečlivostí naturálně zpracované kafe. Farmáři dovezou na stanici v Botolinggu jen plně zralé třešně, následuje pečlivé třídění, kdy se vyřadí vše, co nemá co dělat ve výběrovém kafi. Pokud počasí dovolí, pokračuje se 11 – 13 dní trvající sušení. V klidu a pod dohledem, s občasnou šetrnou pomocí mechanické sušárny při teplotě kolem 40 °C. Nikdo nechce pečené ovoce, ale kontrolovaná stabilizace se v těchto podmínkách hodí. Nakonec se třešně odslupkují a přichází závěrečná série třídění a sortování. Zkrátka velice precizní naturálka.

A jak chutná? V prvním loku se nejprve vynoří sušené švestky – plné, lehce nasládlé, s hutnější ovocnou hloubkou, která Indonésii sluší. Pak se přidá mandarinka. Ne ostrý citrus, spíše zralá šťavnatá, s měkkou kyselinkou, která kafe rozsvítí. A v dozvuku něco, co to celé propojí. Mon Chéri, ale bez růžové krabičky kolem. Spíše temná čokoláda, vydatná, lehce nahořklá, a do ní zabořená třešně s kapkou likéru.

Je to naturálka s disciplínou. Plná, ovocná, ale pořád čistá. Té nejde jen o to tě nakopnout, ta tě prostě v tom okolním shonu zastaví a nechá tě na chvíli srovnat si myšlenky. A svět má hned větší smysl. 🙂