Řekněte sami, nemáte někdy jen tak chuť na kafe, ale zrovna nepotřebujete, aby vás vystřelilo až na oběžnou dráhu. Ráno a mnohdy i po obědě ten kopanec dává smysl, svět se točí, šéf má své dotazy, maily lítají a vy můžete soustředění leda tak předstírat. Ale večer? Večer už chcete klidné přistání, postel a … a samozřejmě i tu skvělou chuť, která vás baví. Káva bez kofeinu tak přestává být kompromisem a začíná být volbou těch, kdo chtějí vychutnávat a nejen vydržet. A rozhodně nemusí být za trest – pokud se dělá poctivě, chutná stejně dobře jako ta, která tě zvedne ze země a rozsvítí v hlavě.
Naše hlavní podmínka je jednoduchá: výborná káva musí chutnat výborně, i když je bez kofeinu. Proto střídáme dvě šetrné metody – CO₂ a Sugar cane. Jedna využívá to co dýcháme a druhá to, co pijeme v mojitu. Obě jsou šetrné k přírodě a ani jedna nesmaže z kávy to, kvůli čemu ji milujeme. S tímto bezkofeinovým kafem sice zůstáváme v Kolumbii jako v předchozím případě, ale přecházíme do „třtinové fáze“ a měníme CO₂ na Sugar cane.
V jádru této metody stojí ethyl-acetát, sloučenina, která vzniká při fermentaci cukrové třtiny nebo někdy i ovoce. Nejprve se zelená kávová zrna napaří, aby se otevřela jejich struktura a uvolnily póry. Pak přichází na řadu koupel právě v roztoku ethyl-acetátu, který se přirozeně naváže na molekuly kofeinu a šetrně je z kávy „vyláká“. Celý proces se několikrát opakuje, dokud nezůstane jen minimum kofeinu – obvykle pod hranicí 0,1%. Nakonec se zrnka znovu omyjí čistou vodou, usuší a připraví k pražení.
A nakonec to, kvůli čemu to celé děláme – chuť. Nejprve se ozve broskev, sametově nasládlá, jako kdybyste ji právě rozkrojili v odpoledním slunci. Hned po ní se přidá limetka, která všechno rozsvítí, osvěží a probudí do života. A když už si říkáte, že je to hotové, v závěru se objeví mandle – jemná, krémová a uklidňující, jako tečka, která uzavírá větu. Kafe s osobností, které si můžete vychutnat i těsně před spaním. Protože tohle je klid v šálku, ne kompromis.